Je mnoho rodin, které nemohou dopřát dětem svoje vlastní pokojíčky. Je proto potřeba promyslet, jak zařídit jeden jediný pokoj, aby v něm mohly žít dvě děti a přitom měli stále své soukromí. Je samozřejmostí, že jinak zařízený pokoj potřebují děvčata, jinak chlapci a pro mnohé problém nastane hlavně v případě, že jde o kluka a holku. Roli tu hraje také věk. My však nebudeme řešit kombinace sourozenců, které mohou nastat. Poradíme univerzální tipy, které při zařizování pokoje pro dvě děti ocení každý rodič!
Kam dát postele
První pravidlo zní: Postele dejte blízko k sobě, zejména v případě, že je dětem deset a méně let. Děti jsou rády, že nejsou při spaní v pokoji sami. V blízkosti sourozence pociťují bezpečí a opravdu nestačí vědomí, že někde v té tmě na druhém konci pokoje spí v malé posteli sourozenec, kterého možná sežere příšerka sídlící pod již zmíněnou postelí! Děti potřebují jistotu, že budou proti příšeře společně.
Pokud řešíte otázku místa, je vhodné přemýšlet nad možností dát postele nad sebe. A nemusí jít o klasické řešení – obě postele vodorovně. Postele mohou tvořit písmeno L a nebo T. Různé variace najdete v každém velkém obchodě s nábytkem, nechte se inspirovat!
Vše dvakrát
I když je v pokoji možná málo místa, je potřeba co nejvíce věcí pořídit dvakrát. Zejména důležité jsou dva psací stoly, dvě pohodlné židle a dvě menší skříňky na „tajnosti“ – všichni chtějí soukromí, i děti. Umožněte jim mít vlastní šuplíky, kam schovají své poklady. Co se týče skříní na oblečení, nemusí jít o dvě samostatné skříně. Stačí jedna velká.
Jak vyřešit barvy
Pokud jde o děti stejného pohlaví, barvy nebudou velkým oříškem. Co dělat v případě, že máte dceru a syna? Jednoduše zkombinujte barvy originálním způsobem. Vymalujte pokoj na bílo a poté u postele každého vymezte růžovou a modrou, která je čí. Stejně lze udělat pruhy na zdi i u psacích stolů. Nejde-li to zkombinovat, zvolte zelenou barvu. Ta je neutrální, nadčasová a mnoho maminek už v těhotenství pořizuje zelené věci, které může mít jak holčička, tak chlapeček.
Autor článku: Nikol Sotolářová
